Dobrý den,
jmenuji se Anna Marešová a zabývám se psaním životopisů. Každý člověk má zajímavý životní příběh a každý má co vyprávět. Nejvíce zážitků mají ale samozřejmě naši prarodiče
a praprarodiče, kteří jsou na tomto světě přeci jen o něco déle a více toho tedy pamatují. Ať už jde o období první republiky, světových válek, nebo období totality minulého režimu.

Neváhejte proto a nechte sepsat paměti svých blízkých, nebo historii svého rodu. Vaše babičky
a dědečkové se skrze své vzpomínky vrátí opět do svého mládí. Vyprávění je bude bavit, stane
se pro ně zároveň náplní i výzvou. Vznikne hodnota pro další generace, pro které bude čtení
o dobách minulých nesmírně inspirující a poučné.

Sepisování pamětí probíhá formou několika návštěv, při kterých si na diktafon nahrávám vyprávění. Pamětníků se vyptávám na předem připravené otázky, nebo vypráví oni sami, na co
si zrovna vzpomenou. Poté nahrávky doma přepisuji, doplňuji je o dobové souvislosti, historky
a pod čarou vysvětluji neznámé pojmy. Vše komponuji do kapitol, které jsou řazeny chronologicky. Paměti píši v ich-formě, jako kdyby je vyprávěl přímo pamětník. Během několika měsíců tak přijde na svět kniha, kterou lze doplnit také o dobové rodinné fotografie či kresby pamětníka, které sama tvořím. Pracuji za honorář, který je odvozen od počtu normostran dle dohody. 



Poprvé jsem světlo světa spatřil v Marievsi, v domě číslo 13 u svých prarodičů, kde bydlela
od dětství moje maminka Marie (nar. 1905), za svobodna Novotná. Kmotrem mi byl při narození bratr mého tatínka, strýc Ladislav z Českého Herálce. Jméno po strýci ani po nějakém svatém jsem při křtu však nezískal. Druhé jméno tedy nemám. Když se maminka...

Člověku lze vrátit svobodu, všechna občanská práva, lze jej hmotně odškodnit, ale již nikdy nelze beze stopy zahladit jizvu po ráně, kterou utrpěla jeho lidská důstojnost... Naděžda Hniková

Nedaleko Litovického potůčku, mezi Břevským a Litovickým rybníkem v obilném poli, žil byl malý ptáček, ptáček jménem Jarabáček. Tento ptáček se vyznačoval krásným zeleno-okrovým zbarvením, bystrou myslí a hlavně dobrým srdcem. Jako všichni jarabáci, i malý Jarabáček si však nedělal s ničím příliš velké starosti, byl trochu nezodpovědný, s hlavou...

Venku padal to odpoledne sníh, a to byl teprve začátek listopadu. Samozřejmě, že jen lehounce
a na zemi se ihned roztál, protože se teploty ještě nedržely v mínusových hodnotách. Sem tam se ale pár vloček nalepilo na okno mého pokoje, za kterým jsem stála. Proto jsem mohla také pozorovat tu dokonalost, kterou příroda vytvořila. Každá vločka byla...